Cílem předmětu Bioetika a filozofie medicíny je, aby student
medicíny získal schopnost samostatně myslet hodnoty i hodnotové souvislosti
prolínající veškerou klinickou prací a vztahovat je skrze souzení ke konkrétním
případům. Takovéto myšlení je ovšem zacházením s abstraktními entitami a to je možné leda díky pojmům; pojmy
vyjadřující hodnotovou stránku života ve svém dějinném pohybu a dosažené
přesnosti jsou tudíž tím, co by měl budoucí lékař během kurzu pochopit.
Souběžně s tím je žádoucí cvičit v diskusi způsob vedení argumentace o praktických otázkách podle obecně logických
pravidel tak, jak je to od počátku ve filosofii a na jiných lékařských fakultách ve
vyspělých společnostech zvykem. Probírána je též hermeneutika coby nauka o
rozumění, poněvadž toto je osou vztahu lékaře ke
každému pacientovi bez rozdílů. Důraz se klade na kategorii autonomie tkvící
v pozadí práv pacienta a též na klasická pravidla hippokratovské přísahy;
těžištěm je pak informovaný konsensus coby <i>conditio sine qua non</i> veškerého léčení i bádání. Odkazy jsou při tom činěny
k mezinárodním závazným dokumentům a kodexům i českým zákonům. Kromě
těchto předpokladů se ovšem učitelé etiky úzkostlivě vyhýbají každé
indoktrinaci s tím, že záměrem je, aby si student našel k hodnotám svůj
vlastní vztah.</p>
<p>Vlastní aplikace se pak týká etických otázek počátku a konce života i některých dalších oblastí, od transplantací přes
experiment na člověku až po alokaci vzácných zdrojů. Kromě toho jsou do kurzu
zařazeny též otázky poněkud obecnějšího rázu, totiž pojem zdraví coby hodnota v medicíně zcela základní, vztah mysli a
těla a smysl bolesti.</p>
<p>Z uvedeného vymezení vyplývá, že učitelé lékařské etiky nemají
ambici změnit morálku či přímo charakter svých žáků: prostě to není
v jejich kompetenci a silách, ačkoliv osobní příklad nelze nikdy zcela pominout.
Oním osobním působením se ovšem nikterak neliší od všech dalších učitelů,
hlavně pak v klinických oborech. Tento bod si žádá zdůraznění: známka
z etiky <u>není</u> známkou z mravů.</p>
<p>Takto vymezená bioetika pak přímo implikuje vazby k oborům dalším:
předně k psychoterapii v tom, že s ní sdílí zájem o vůli včetně
jejího zakotvení ve frontálních lalocích mozku. Tím je dána též příbuznost
s psychiatrií a neurologií čili i vhodnost zařazení do modulu s těmito
společného. Dále pak má bioetika ze své povahy těsný vztah k oborům: dějiny lékařství, veřejné zdravotnictví a
z klinických předmětů hlavně interna, intenzivní medicína, genetika,
chirurgie, gynekologie, onkologie, farmakologie (klinický výzkum) a transplantační
medicína.